Ano, je leden. Instagram je plný vizí, plánovačů, diářů, detoxů, nových verzí sebe sama a lidí, kteří už 2. ledna vstávají v 5:30, pijí teplou vodu s citronem a mají „jasno v životě“. Gratuluju jim. A teď pojďme k realitě. Možná: – jsi pořád trochu unavená – nemáš chuť na velké cíle – netoužíš...
Občas přijde moment, kdy máš pocit, že celý vesmír zmáčkl velké červené tlačítko PAUZA. Někdy je to burnout. Někdy rozchod. Někdy vlastní hlava, která tě tak dlouho ignorovala, až si řekne: „Tak dost. Sedni si. Dýchni. A přestaň dělat, že to máš všechno pod kontrolou.“ A my ženy? My máme tendenci být hrdinky. Zachraňujeme...
Zhodnocení prvních dní v Lisabonu! Po počáteční euforii a válečce u bazénu to byl trošku psychický masakr…sama, úplně sama se sebou na cizím místě…jiný jazyk, kultura, moje myšlenky…jasně, tak jsem to chtěla. Prošla jsem si trošku trnitou cestou a párkrát se šla večer projít na pláž…jooo, to mě dobilo! Západ slunce, klid, šumění moře...
Tak a je to tady. Poslední večer před mým odjezdem do Portugalska. Jsem u našich. Sbalená, čekají mě poslední úpravy kufru a zítra odlet. Můj stav za poslední dny – prošla jsem si vnitřním psychickým peklem po uvědomění si svých citů vůči D., kdy mi po schůzce s Alexem vše došlo. Nikdy bych neřekla,...
Ups…leden? Tak ve zkratce souhrn, co se ještě do konce roku stalo. Základ – Portugalsko. Naprosto fantastická dovolená!!! Především díky Denise, v níž jsem našla svoji spřízněnou duši. Nádherná golfová dovolená, vysmátá každý den, kompletně jsem zapomněla na vše v ČR a jen relaxovala. Každopádně Portugalsko pro mě znamenalo zásadní zlom v mém životě...
Rozhodla jsem se psát si deník. Konečně jsem se k tomu dnes dokopala a přemýšlím o tom od doby, co jsem se vrátila z Maďarska, od mé poslední lásky, což bylo včera přesně 8 týdnů. Čas letí brutálně a to, co se mi zdálo, že nepřekonám, mám snad za sebou. Olaf mě začal znovu...
