Stalo se ti to někdy? Zase jsi v práci zůstala déle, protože kolegyně „nestíhala“. Zase jsi zrušila svůj večerní relax, protože rodina něco nutně potřebovala. A zatímco se rozdáváš na všechny strany, uvnitř cítíš podivnou pachuť. Pachuť toho, že tě vlastně nikdo neocení. Že tvá laskavost je brána jako naprostá samozřejmost. Možná si říkáš:...
A možná je právě teď ten moment, kdy si to přiznáš. Pojďme si říct jednu nepopulární pravdu. Pokud: se pořád snažíš „ještě chvíli vydržet“ doufáš, že se to ve vztahu, v práci nebo v penězích nějak samo zlomí říkáš si „až bude lepší doba / až budu mít víc času / až budu jistější“...
…(a jak konečně přestat chodit s dalšími debily). Znáš ten moment, kdy si po rozchodu řekneš: „Už NIKDY takového blba.“ A pak si po pár měsících sedneš na kávu s kamarádkou a dojde ti, že: – má jiné jméno – jiné vlasy – jinou práci …ale úplně stejný charakterový průšvih. Gratuluju. Právě sis znovu...
(a konečně začala žít jako člověk, ne jako kontrolorka kvality ve fabrice). Přiznejme si to na rovinu. Perfekcionismus je takový ten kamarád, který ti slibuje, že ti pomůže a místo toho tě psychicky uškrtí šňůrou od notebooku. Chceš napsat e-mail → přepisuješ ho 47 minut, protože možná tam to jedno slovo před vypadalo drze....
Už ses dnes ráno podívala do zrcadla a zeptala se sama sebe: „Jakou měnou dnes zaplatím za svůj den?“ Protože ať už si to uvědomujeme, nebo ne, naše energie je doslova platidlo. Je to ten vzácný zlatý prach, kterým platíme za každý úkol, každou interakci, každé „musím“ a každé „nevadí, já to udělám“. A ruku...
