Když se mluví o seznamování a vztazích, většinou řešíme red flags. Neodepisuje. Ozývá se jen v noci. Bývalá je podle něj psychopatka. Neví, co chce. Chce „nechat věci plynout“. Po třech týdnech intenzivního psaní zmizí a za dva měsíce se vrátí větou: „Ahoj, jak se máš?“ Červené vlajky už umíme hledat skoro profesionálně. Jenže...
Jak poznat rozdíl mezi skutečným zájmem a drobky pozornosti? Napíše ti. Pak zmizí. Ve chvíli, kdy si řekneš, že na něj kašleš, se zase objeví. „Jak se máš?“ „Co děláš?“ „Někdy bychom se mohli vidět.“ A tvoje naděje, kterou jsi poslední tři dny pracně pohřbívala, vstane z mrtvých rychleji než zombie v béčkovém hororu....
Aneb jak se nezměnit v generála s plánem a ledovým srdcem. Randění bolí. To je fakt. A spousta žen na to reaguje tak, že si vnitřně řekne: „Dobře. Tak já už nic necítím. Jedu si svoje. Nepotřebuju nikoho.“ Gratuluju. Právě ses povýšila na emočního bodyguarda. Jenže… spolu s bolestí jsi zavřela i lásku. Tak...
