Zůstáváme v práci, která nás nebaví. Udržujeme vztahy, ve kterých se necítíme dobře. Každé pondělí slibujeme, že od příštího týdne začneme žít jinak. A pak přijde další pondělí. A jediné, co se změnilo, je cena másla.
Jak ale poznat, že už není čas být trpělivá, ale konečně něco změnit?
Protože ne každá nespokojenost znamená, že máme všechno zahodit. Někdy jsme jen unavené. Někdy procházíme náročným obdobím. A někdy už nám život docela hlasitě naznačuje, že pokračovat stejně není nejlepší nápad.
1. Neustále si říkáš: Až jednou…
Až děti vyrostou. Až bude víc peněz. Až bude v práci klid. Až partner pochopí, co potřebuju. Až zhubnu pět kilo.
Jenže život má jednu nepříjemnou vlastnost. Nikdy nepřijde a neoznámí: „Tak, miláčku, teď máš ideální podmínky. Můžeš začít.“
Pokud už několik let odkládáš něco, na čem ti opravdu záleží, stojí za to se zeptat: Čekám na vhodnou chvíli, nebo se bojím udělat první krok?
2. Všechno funguje. Jen ty už moc ne.
Máš práci, rodinu, střechu nad hlavou. Objektivně bys měla být spokojená. Tak proč máš občas chuť odjet někam, kde tě nikdo nezná a nikdo se tě nebude ptát, co bude k večeři?
Protože fungovat a být spokojená jsou dvě různé věci.
Můžeš zvládat všechny své povinnosti a přitom mít pocit, že ve vlastním životě už jen plníš úkoly.
A možná nepotřebuješ nový život. Možná potřebuješ přestat žít ten současný výhradně podle potřeb ostatních.
3. Tvoje práce ti bere víc, než dává
Samozřejmě nemusíme každé ráno vstávat s nadšením, že nás čeká osm hodin pracovních povinností, ale pokud už v neděli odpoledne začínáš psychicky prožívat pondělí, něco není úplně ideální.
Zkus si položit tři otázky:
Rozvíjí mě moje práce, nebo mě dlouhodobě vyčerpává?
Zůstávám proto, že mi něco přináší, nebo hlavně proto, že se bojím odejít?
Kdybych si dnes vybírala znovu, rozhodla bych se stejně?
Ne každá nespokojenost vyžaduje výpověď. Někdy pomůže změna pracovních podmínek, hranic nebo směru. Ale dlouhodobě ignorovat vlastní nespokojenost také není řešení.
4. Ve vztahu máš pocit, že tvoje sny někoho obtěžují
Tohle je téma, o kterém se podle mě mluví překvapivě málo. Partner nemusí sdílet všechny tvoje sny. Nemusí s tebou chtít podnikat, běhat maraton ani se přestěhovat do Španělska. Ale měl by respektovat, že nějaké sny máš.
Je totiž rozdíl mezi partnerem, který řekne: „Pojďme vymyslet, jak by to šlo,“ a tím, který na každý tvůj nápad odpoví: „A k čemu ti to bude?“
A pozor. Platí to samozřejmě oběma směry.
Zdravý vztah není o tom, že se dva lidé vzdají svých snů, aby spolu mohli zůstat. Je o tom, že hledají způsob, jak spolu růst, aniž by jeden musel zmizet ve stínu toho druhého.
Podpora ale neznamená automatický souhlas se vším. Někdy je projevem lásky také upřímná otázka, jestli máme plán, finance a trochu zdravého rozumu.
5. Opakuješ stejné návyky a čekáš jiné výsledky
Chceš mít více energie, ale chodíš spát o půlnoci. Chceš méně stresu, ale odpovídáš na pracovní zprávy i večer. Chceš mít více času na sebe, ale všem ostatním říkáš ano. A pak se divíš, že se nic nemění.
Většinou nepotřebujeme převrátit život vzhůru nohama. Potřebujeme změnit několik věcí, které každý den opakujeme.
Protože náš život netvoří jen velká rozhodnutí. Tvoří ho především to, co děláme obyčejné úterý.
6. Závidíš lidem, kteří si dovolili něco změnit
Kamarádka začala podnikat. Někdo se odstěhoval k moři. Jiná žena se po čtyřicítce pustila do studia. A ty jim to přeješ. Opravdu. Jen tě při tom občas napadne: „A proč vlastně ne já?“
Závist nemusí být vždycky nepřejícnost. Někdy nám jen ukazuje něco, po čem samy toužíme, ale zatím jsme si to nedovolily.
Samozřejmě není potřeba měnit život pokaždé, když někdo na Instagramu zveřejní fotku z terasy s výhledem na oceán.
Ale pokud tě dlouhodobě přitahuje určitý způsob života, možná stojí za to zjistit proč.
7. Už dávno víš, co chceš. Jen čekáš na povolení.
Tohle bývá možná nejtěžší. Protože někdy nám nechybí informace, ani možnosti, dokonce ani odvaha. Chybí nám pocit, že máme právo chtít něco jiného.
Že můžeme změnit názor. Přestat dělat něco, co nám kdysi dávalo smysl. Začít znovu, i když už nám není dvacet.
A že nemusíme mít pro každé své rozhodnutí souhlas celé rodiny, tří kamarádek a sousedky z vedlejšího vchodu.
Nemusíš čekat, až bude tvůj život natolik nesnesitelný, aby sis dovolila ho změnit. Někdy úplně stačí, že už ho chceš žít trochu jinak.
A co když víš, že chceš změnu, ale netušíš, kde začít?
Tady totiž většina motivačních článků končí. Řeknou ti, že máš následovat své sny, překonat strach a konečně začít žít.
Krásné. Jenže druhý den ráno musíš zase do práce, dítě potřebuje svačinu, hypotéka se sama nezaplatí a tvůj partner možná vůbec netuší, že už několik měsíců přemýšlíš o zásadní změně.
A právě proto jsem se rozhodla tohle téma rozebrat mnohem praktičtěji. Na mém HeroHero pokračujeme tím, co bývá na změně nejtěžší:
- Jak poznat, jestli opravdu potřebuješ změnit život, nebo jsi jen dlouhodobě vyčerpaná.
- Jak udělat první krok, i když nemáš ideální podmínky ani finanční jistotu.
- Jak mluvit s partnerem o svých snech, aby z toho nebyla hádka o tom, kdo se pro koho víc obětuje.
- Jak poznat, jestli tě partner skutečně podporuje, nebo tě nevědomky drží zpátky.
- A jak si sestavit realistický plán změny, který zvládneš i při práci, dětech a běžném životě.
Připravila jsem také jednoduché cvičení, které ti pomůže zjistit, co ve svém životě skutečně potřebuješ změnit jako první. Protože změna nemusí začínat velkým rozhodnutím. Někdy začíná tím, že si konečně přestaneš namlouvat, že ti něco vyhovuje, když už dávno víš, že ne.
Pokračování najdeš na mém HeroHero Life Talks.
Budu ráda, když se přidáš. Nečekej tam návody na dokonalý život. Spíš upřímné povídání, praktické rady a občas i připomínku, že nemusíme mít všechno vyřešené, abychom mohly být spokojenější.
Linda
